histrionická porucha osobnosti

Leni...toto přesně sedí na mého manžela...a máš pravdu ..když to nevychází dochází i projevům agrese ,vydírání a mému následnému útěku z domu.Nicméně to budu muset vydržet ještě asi 6 roků.Potom budem všichni volní a dost se nám uleví.Napiš mi prosím jek mám zatím pracovat na sobě ..myslím tím to ,,aby to člověk jakž takž přežil.......tu dobu co mě ještě čeká.......jsem s ním už 22 roků..ale rozchod není možný ..nezvládám jeho agresivní telefonáty a útoky na mně v práci .když třeba odejdu z domu.to si někdy bláhově myslím ,že už to dám(ten rozchod ) a nakonecse vždycky dostaví záchvat panikyy.Stačí mu už jen si stoupnout před okna mého kanceláře.Zpanikařím tak,že kolegyně musí přistavit auto a odvést mně do azylového domu...pro týrané ženy ...kde si já myslím ,že jsem v bezpečí...ale omyl...i tam se ke mně dostane a nějakým způsobem přesvědčí pracovníky AD,že chyba je na mé straně.Docházím pravidelně do Intervenčního centra pro osoby ohrožené domácím násilím ..ale zatím bezvýsledně.Tam je ten Mgr.Ševčík machr na tyto manipulátory a tyrany,ale bohužel se mnou nejde hnout......mám z manžela totiž panický strach....když se objeví jsem ůplně jak ochrnutá...po Novém roce začínám spolupracovat s psycholožkou tak doufám,že se mi podaří nějakým způsobem postavit na nohy.Prosím napiš mi svůj názor na tuto mou situaci...chytám se už každého stébla .jak se zdá...AAAodpovědět >>>   [#67253]

Mela jsem stejny problem s matkou.Nedavno zemrela a na jsem nestihla si otom s ni promluvit.Mozna je to lepsi protoze by me stejne nevyslechla.Odesla kde z domu v 15 letech a radeji se nestastne vdala nez bych zila s ni.Take hodne pila a nebylo to k vydrzeni.Neustale me pomlouvala utocila Na me a nic nebylo dobre.Bylo mi s toho smutno a stale jsem se trapila pocitem menecennosti.Zacala jsem cist psychologicke knihy a navstivila psychiatra.Ulevilo se mi.Dnes vim ze byla nemocna, ale nemohu si o tom pohovorit se svoji rodinou.Muj otec ji miloval a byla pro nej bohem.Toleroval ji veskere ulety opilectvi i to ze po detech slapala a vyhnala nas z domu.Jsem toho plna a boli to.Rada bych mu to vsechno rekla jak to bylo a jak moc jsem trpela.Uz jen proto abych konecne zatim udelala definitivni tecku.Potrebuju to rici.On ji ale videl jinyma ocima a mysli si o me ze jsem blazen. Jak se mam zachovat?Chci si k otci najit cestu , mam ho rada, ale je to mezi nami a dokud me nevyslechne a nepochopi tak se tim budu trapit.Mam 4 deti a staram se o rodinu dobre.Alkohol a cigarety neuznavam.Sveho manzela si vazim a hanba by me fackovala kdybych mu mela delat to co moje matka otci.Myslim ze by me sam vyrazil kdybych se o neco takoveho pokusila.Hledam silu a patram po kazde malickosti ktera mi objasnuje minulost.Chtela bych mit v sobe poradek a tu nespravedlnost vykricet a pak se stim uz konecne pro vzdy vyrovnat.Doufam ze mi nedojdou sili nebo chut, protoze tyhle rodinne sracky dokazou zkazit cely zivot.A o tom to preci neni.Zivot je super a ty nejkrasnejsi veci jsou nam na dosah a my je pres tyhlety problemy nedokazeme prozivat.Kazdemu kdo ma tohle trauma a nebo jeste horsi treba nasili a zneuzivani v rodine radim vydrzet a najit si tu spravnou cestu.Vsichni jsme jen obeti objeti.
odpovědět >>>   [#70253]

Nechci nekomu radit protoze takove situace by si mel clovek rozhodnout sam.Ale nemohu nereagovat a hlavne nechapu, proc by si mela s tyranem vydrzet jeste 6 roku??Nikdy uz to lepsi nebude.Ja jsem se rozvedla po 13 letech a udelala jsem to nejlepsi v mem zivote.S takovym clovekem pokud jsi normani se neda zit s toho se clovek muze jen zblaznit.Ja jsem dosla tak daleko ze jsem ho malem zabila.Nedalo se to vydrzet.Byla to buzerace, chtelo se mi zvracet kdyz prichazel domu a ja slysela klic v zamku.Vubec jsem to nebyla ja.V jeho pritomnosti mi bylo mdlo.Vyvolaval hadky obvinoval lhal a deti stval proti me.Dcera pak po takove hadce plakala a rikala mi;mami neodpovidej mu,mlc,je to pak horsi! Jsem take jen clovek a zit s takovym pakem je peklo.Jednoho dne mi bouchly saze.Pristavila jsem stehovak a doma mu toho moc nezustalo.Pak mi vyhrozoval dokonce me srazil ze schodu a mela jsem otres mozku.Take vyhrozoval ze se obesi,kdyz se nevratim.Jsem 7 let svobodna.Porad se msti a pomlouva.Beru ho jako ubozaka.Nepristoupit Na jejich hru je jedina pomoc.Pokud se jich bojime maji s toho poteseni.Chce to hodne sily a take nervu.Doporucuji precist knihu od tomase novaka proc mi delas sceny.Po precteni jsem zjiskala jakysi nadhled a uvedomila si ze chyba neni ve me.
odpovědět >>>   [#70257]

Starou belu,histrionská porucha se píše s měkkým i podle slova histrion,což znamená šašek.odpovědět >>>   [#77397]

Pěkně děkuji za tuto poruchu osobnosti u mé matky, na kterou bohužel přišli, až po tom, co jsem já sama se svýma sestrama už v dospělosti a máme vlastní děti. Až na vlastní těžké životní situace jsme se dozvěděli o její poruše, na druhou stranu se není co divit. Všechny jsme byli v dětských domovech a i když jsme potom už žili vlastní životy, matka stále zasahovala do našich životů, jako by nám nepatřily. Kdo to nezažil, asi to nikdy nepochopí, nejlepší na tom ale je, že taková osobnost s histionskou poruchou osobnosti na vanek a první dojem, tak vůbec nepůsobí, ale až vám něco provede, nestačíte se divit, čím více má o vás informací, tím více je schopná vám ublížit....odpovědět >>>   [#78308]

ahoj Lenko, rodina je nejbolestivější oblast v životě, hned mě napadla skvělá terapie - rodinné konstelace. Najdi dobreho terapeuta, ktery konstelaci provádí. Bude hlavně o tobě, osvobodí tě a pomůže objevit další skryté souvislosti, držím palce! jinak jsem přesvědčená, že mámin život je její a tvůj je tvůj, soustřed se na své rodinné blaho a nejdriv na sebe, papa ivetaodpovědět >>>   [#78327]

Byvaly mi diagnostikoval histronicku poruchu osobnosti a dokonca mi zohnal aj cislo na pomoc... problem je ale v tom, ze sme rozideni 3 mesiace a neustale mi pise a vola, ja mu maximlane odpovedam a ani to nie na vsetko, dokonca sa mi zacal vyhrazat ze zverejni vsetky nase rozhovory a maily, ak sa s nim nestretnem, ak sa mu snazim vysvetlit ze sme sa rozisli reaguje tym ze aj ja som mu v januari volala...okrem toho ma pred vsetkymi kamaratmi ohovara a hovori ze mi sibe a nechcem sa liecit, rozpraval sa s nim aj moj sucasny priatel ale nic nepomaha...mne to pripada ako by sam sebe presvedcil ze mu naozaj pisem kazdy den a chcem ho naspat, toto robil aj byvalej stale vravel ako ho lubi a chce naspat a pritom uz mala naplanovanu svadbu s inym... naozaj mam poruchu osobnosti ja alebo ma nejaky problem on? ak to pojde takto dalej asi vazen skoncim na klinike odpovědět >>>   [#94556]

Pokud Vás zajímá, jak se člověk s histriónskou poruchou osobnosti projevuje v praxi, podívejte se na diskuze, které byly v období od 23.7. do 1.8. 2010 napadeny Halinou, Markétou, alias dalších 50 nicků.
Ta ji má jak vyšitou a neléčenou. Já osobně pochybuji o tom, že je to jenom paranoia, to je histriónská porucha - vyznačuje se : Já,,já,,já jenom já...středobod vesmíru, kolem kterého by se měl každý točit, brát na něj zvláštní zřetel a hlavně nikdy nepochybovat o tom, že to co říká nebo píše,,je jediná možná pravda na tomto světě a žádný jiný názor, než je ten jeho, není vůbec možné akceptovat. ( Občas ani když jsou ty názory stejné jako jeho - to si myslí, že mu je někdo ukradl a vydává jeho názory bez jeho souhlasu za své vlastní).
Jakmile se objeví někdo oblíbený, třeba v kolektivu diskutujících nebo na pracovišti, histrión hned vyrazí do urputného boje, aby se zviditelnil a aby toho, kdo se stal oblíbeným zlikvidoval.
Jsou v reálu nebezpeční- doslova se přetrhnou, aby vám pronikli do vašeho života, soukromí, nejsou líní
do nekonečna na svou existenci upozorňovat a běda vám, když si toho včas nevšimnete. Ve své činnosti a zviditelňování se jsou opravdu urputní, jakož i v napadání názoru někoho jiného. Sami nechápou - nejsou schopni pochopit, že svým vysokým míněním o sobě vlastně sami sebe ošálili a pak teprve se snaží ošálit vás, tím že vás
skrytě začnou vmanipulovávat do předem připravené a nacvičené pozice. Jsou zkázonosní.
Pokud je budete chtít upozornit na jejich a dovést k jinému náhledu na ně samé, je to jako byste si hráli v minovém poli na honěnou nebo na schovávanou.
TITO LIDÉ NESNÁŠÍ ÚSPĚCH DRUHÉHO A MOTIVEM NEMUSÍ BÝT ZÁVIST.
Důvodem může být právě tato porucha osobnosti, kdy si osobují na úspěch právo jen oni sami.
VYSÁVAJÍ Z VÁS SÍLU, ENERGII A ČAS, pokud si je do svého soukromí necháte proniknout v podobě citových histriónských upírů.
Pokud histrióna přesvědčíte, že má pravdu a že je nejlepší na světě a nad něj není - bude navýsost spokojen a dá pokoj. Pak už ho jen oddělíte od vašeho soukromí.
Nejpikantnější na případu zde na diskuzi je to, že histrión se obává o duševní zdraví toho, koho napadá... KIK údajně není v pořádku, když píše smysluplné a vtipné články na několik diskuzních for. Histrión, který všechny napadá a rozeštvává kvalitní diskuze, ten je sám o sobě přesvědčen, že je dokonale psychicky zdráv a je navíc vyvolený a povolaný posuzovat psychické zdraví ostatních.
Základní potravou- doslova alfou a omegou histrióna
je POZORNOST. Pokud ji nemá, hledá ji, dokud ji někde nenajde. Naprosto nesnese být přehlížen, neřku-li ignorován. Dokud má naději, že si ho někdo někde bude všímat, byť i tak, že jeho názory a činnosti budou někoho rozčilovat, tak nepřestane, protože stále má dost potravy.
Další jejich úsilí směřuje k SOCIÁLNÍMU PŘIJETÍ.
Ačkoliv jsou z důvodu své poruchy pro většinu lidí zcela nepřijatelní nebo hůře přijatelní, nepřestávají usilovat o sociální přijetí, tedy samozřejmě o pozitivní sociální přijetí. Doufají, že v očích druhých jsou naprosto úžasní a nepřekonatelní a že ostatní se bez nich v žádném případě nemohou obejít. Potřebují si vytvořit představu své naprosté NEPOSTRADATELNOSTI, NENAHRADITELNOSTI.
Pokud se v jejich životě vyskytne osoba, která je s touto poruchou alespoň na čas akceptuje, jsou na vrcholu svého blaha.Jedná se zejména o partnery submisivní nebo masochistické. Ti jsou schopni s nimi nějaký čas vydržet. Někdy i dost dlouho.
Jejich oběťmi se bohužel stávají dost často také jejich vlastní děti, které jsou na nich existenčně závislé a nezbývá jim nic jiného, než rodiče s takovou poruchou osobnosti akceptovat. Když některý člen rodiny opustí rodinu- např. dospělé dítě, histrión si tuto ztrátu potřebuje nějak vynahradit, v případě, že nemá dostatečnou náhradu ve zbytku rodiny. Nechte histrióna někde izolovaného - bez možnosti uplatnit se, pak určitě
dostane brzy infarkt nebo ho raní mrtvice.
TYTO LIDI JE TŘEBA CHÁPAT, NE SE JIM POSMÍVAT NEBO JE VYLOUČIT ZE SPOLEČNOSTI, JE JEN TŘEBA MÍT SE NA POZORU PŘED DOPADY JEJICH PORUCHY NA
JEJICH OKOLÍ. TITO LIDÉ BÝVAJÍ VELMI INTELIGENTNÍ, VZDĚLANÍ, OBRATNÍ VE VYJADŘOVÁNÍ A VELMI USILOVNÍ A VYTRVALÍ V DOSAŽENÍ SVÝCH CÍLU. HNACÍ SILOU- MOTOREM JEJICH ČINNOSTI JE NEZDRAVÁ CTIŽÁDOST A BEZBŘEHÁ TOUHA PO UZNÁNÍ DRUHÝCH.
Pokud nejsou jejich touhy naplněny, tito lidé velmi
trpí. Jejich utrpení může být tak velké, že začnou postrádat i zbytek soudnosti a mohou v reálu začít
ubližovat svému okolí např. pomluvami, různými nařčeními, anonymními dopisy úřadům až trestními oznámeními na toho, kdo si jich nevšímá nebo si dovolí neakceptovat jejich nekompromisní a bezkonkurenční názor.
KIK
odpovědět >>>   [#98822]

stačí se podívat na "diskusi" slovenka selima na doktorce.cz.Obrázek Markéty ,který už nepotřebuje další komentář.odpovědět >>>   [#98823]

Ahoj. Nemám přímo diagnostikovanou poruchu osobnosti, ale histrionské rysy v povaze ano. Dost jsem se zlepšila pomocí psychoterapie. Už tolik nelžu a nemanipuluju s blízkýma lidma. Až se mi dělá zle, když si vzpomenu, co jsem vyváděla. Tím nechci tvrdit, že jsem teď svatá. Ale ten rozdíl mi potvrzuje okolí a i já se teď líp cítím sama před sebou.odpovědět >>>   [#136779]